Staré přirovnání: “honit někoho jako nadmutou kozu” pro mě získalo naprosto nový rozměr. Je to necelých pět měsíců, co jsme si pořídili kůzle a začali pronikat do báječného světa těchto přežvýkavců. A je to týden, co jsme poznali, jaké to je, když se vám koza nadme.
Koza domácí (Capra Aegagrus Hircus) patří mezi sudokopytníky. Vznikla domestikací Kozy bezoárové (Capra Aegagrus). Oficiálně se živí listy keřů, stromů, trávou a různými bylinami. Ve skutečnosti lze říci, že sežere téměř vše, k čemu se dostane. To samozřejmě může mít i neblahé následky na její zažívání.
Naši kozu jménem Mandy potkaly zažívací problémy ke konci června. Jeden den byla v pořádku a druhý den ráno sotva vstala a vyšla ze svého výběhu. Měla nafouklé břicho, povadlý pohled. Obávali jsme se, aby se nejednalo o tympanii, která bez rychlého zásahu může skončit i uhynutím zvířete. Bohužel místní veterinářka byla zrovna na dovolené, a tak nezbývalo, než hledat kontakt na jiného doktora, který se zabývá také kozami. Nakonec jsem jednoho zastihl na telefonu. Byl bohužel na druhém konci republiky, ale po telefonu jsme tympanii vyloučili. Vzhledem k tomu, že koza trpěla také průjmem, šlo spíše o to, že sežrala něco, co neměla, popř. v nevhodné kombinaci. Veterinář nařídil koze dietu (což nebyl takový problém, protože celý den nežrala) a pohyb. Přidali jsme k tomu masáž břicha, která – když následovala po delší době – měla vždy za následek pšoukání a vyprázdnění zvířete.
Nafouknuté břicho, nechutenství a neochota se pohybovat trvaly u Mandy dva dny. Po tu dobu jsme ji neustále museli nutit k chůzi. Když jsme ji nechali být, polehávala a ztěžka dýchala. Pohyb a masírování břicha pomáhalo. Třetí den se situace začala obracet k lepšímu. Koza byla ochotná vzít si trochu sena a sama ušla pár metrů. Čtvrtý den začala mít stolice opět podobu pevných bobků. Nadmutí zmizelo a Mandy měla v očích opět lesk. Že je vše na dobré cestě jsme poznali také díky obnovené chuti k jídlu. Neochvějně se pokusila připravit psa i kočky o granule.
Stále jsme si ale nebyli jistí příčinou zdravotních komplikací. Koza na zahradě mohla sežrat cokoliv, nicméně po pátrání na internetu a konzultaci s jedním zkušenějším chovatelem koz, jsme možná problém objevili. Když jsme si Mandy jsou malé kůzle vyzvedli na farmě, dostali jsme k ní trochu pšeničného šrotu na podporu růstu. Jakmile došel, objednali jsme další a občas jím přikrmovali. Den předtím, než se koza nadmula, dostala o něco větší dávku než obvykle.
Při pátrání jsme pak odhalili, že většina chovatelů pšeničný šrot jednoznačně nedoporučuje, protože u koz vede právě k nadýmání. Hodí se pouze ve velmi malém množství coby příměs do ječného či ovesného šrotu. Tipujeme tedy, že nadmutí způsobil právě pšeničný šrot, i když je možné, že měl spolupachatele v podobě nečěho dalšího, co se Mandy podařilo na zahradě sežrat.
Už pár dnů je ale opět v pohodě. Nejdříve žrala pouze trávu, nyní už má opět do sil, aby šplhala po zdech a zbavovala stromy a keře listí.














