Difenbachie (Dieffenbachia), zvaná také Mramornatka, upoutala pozornost lidí především díky mohutné stavbě, velkým listům a celkem snadnému pěstování. U nás pokojová rostlina je původem z Jižní Ameriky. Za její domov můžeme považovat nejspíše Brazílii, najdete ji i v Peru a Venezuele. Líbí se jí ale i v našich příbytcích.
Odvrácenou stranou půvabu rostliny je fakt, že je jedovatá. Konkrétně pak její šťáva, kterou lze spatřit i na povrchu kmene květiny (především v její horní části). Difenbachii poznáte snadno podle typických skvrnitých listů, které mohou kresbou barevných skrvn připomínat právě mramor. Listy rostou z kmene, který časem mohutní a dokáže dosáhnout až výšky téměř 3 metrů.
Ve své domovině byla tato tropická rostlina z čeledi áronovitých využívána indiány k získávání jedu na hroty oštěpů. V České republice je její využití méně praktické – slouží jako dekorativní nenáročná květina, jejíž zajímavý vzhled obohacuje prostředí doma či v kanceláři. S ohledem na svůj jed, který po požití způsobuje pálení v ústech a krku, jež je doprovázeno otoky, které mohou mít za následek i udušení, nejde rozhodně o rostlinu vhodnou do dětského pokoje. Stalo se obecným zvykem, že jakmile se v rodině objeví malé dítě, jde Difenbachie z domu. Její jedovatost se opravdu vyplatí nepodceňovat. I při samotné manipulaci s květinou se doporučuje pracovat v rukavicích. Pro úplnost uvádím, že jedovatost způsobují buňky rostliny obsahující vápenaté oxaláty (šťavelany).
Difenbachie vyžaduje v létě spíše vyšší teploty (do 30 °C), bohatší zálivku a polostín. Rostlina nesnáší průvan, který může vést k hnědnutí a opadávání listů, či ztrátě celé rostliny (stejně tak jako nízké teploty či nedostatek vody). V zimě se Difenbachie umisťuje naopak na světlo, zálivka se omezí. Teploty by neměly klesnout pod 16 °C. Rostlině po celý rok svědčí vysoká vzdušná vlhkost (až 80 %), takže se doporučuje rosení. Přesazování postačí jednou za dva roky, ideálně na jaře. Na substrát rostlina není náročná, rozhodně neuškodí, pokud bude obsahovat rašelinu. Hnojit se doporučuje přes léto každých 14 dní vhodným tekutým hnojivem.
Co se týče další péče, rostlinu se nedoporučuje zastřihávat, ale když rostlina slábne nebo jí hromadně opadávají spodní listy, je dobré provést radikální řez odspodu. Difenbachii lze uříznout v kmeni ve výšce zhruba 12 cm od půdy. Odříznutou část lze znovu nechat zakořenit při vyšších teplotách, zatímco z torza kmene opět vyroste nová rostlina.
Difenbachie je dokorativní především svými listy, které jsou 
řapíkaté, široce eliptické, žilnaté, s typickou kresbou. Rostlina má ale i krásné bílo-žluté květy. Pěstitelé sice doporučují jejich vylamování, neboť při tvorbě květů se zastavuje růst listů, nicméně kvetoucí mramornatka je oku lahodící (jak se můžete přesvědčit na fotografiích). Plodem rostliny je do červena zbarvená bobule. Difenbachie se množí řízkováním.
Je popsáno zhruba 30 druhů. V našich domácnostech se nejčastěji vyskytují tyto: Dieffenbachia amoena, Dieffenbachia bowmannii, Dieffenbachia maculata, Dieffenbachia seguine
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: rostliny jednoděložné (Liliopsida)
Řád: žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď: árónovité (Araceae)
Rod: Dieffenbachia