Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)

Začátek dubna je obdobím, kdy se k nám vrací malý stěhovavý pták z rodu pěvců, Rehek zahradní. Tento drobný hmyzožravec se ukázal i na naší zahradě. Potkat ho ale můžete také v nížinných lesích a parcích. Velikostí je podobný vrabci (dorůstá cca 14 cm) a podobně jako Rehek domácí má rezavý ocas, se kterým často a výrazně pocukává.

Sameček se od samice liší výraznějším zbarvením. Má jasně bílé čelo, strany hlavy a hrdlo má černé. Vrchní strana těla je modrošedá šedá, spodní strana, kostřec a ocas jsou rezavě červené. Ocasní pera jsou rezavá (kromě prostředního páru).

Oproti tomu samička je zahalena do méně nápadných barev. Je spíše šedohnědá, jen bříško má bělavě rezavou barvu; ovšem zdaleka ne tak výraznou jako sameček.

Rehek zahradní se živí především hmyzem a pavouky, za kterými slétává na zem. Nepohrdne ale ani rostlinnou složkou, která je v jeho potravě zastoupena především v létě a na podzim ve formě různých měkkých plodů.

Hnízdí většinou dvakrát do roka (v květnu a v červnu). Pro zahnízdění vyhledává dutiny a polodutiny nejčastěji ve stromech, ale nepohrdne ani otvorem ve zdi nějaké budovy nebo ve skále. Ocení také, pokud mu připravíte vhodnou budku (výška: 20 cm, půdorys: 12 x 12 cm, průměr vletového otvoru: 3,2 cm).

Samička klade 5 až 7 vajíček modrozelené barvy o velikosti 18 x 13 mm. Na nich sedí pouze ona, a to přibližně 14 dní. Po vylíhnutí se o mláďata starají oba rodiče. Své ratolesti krmí drobným hmyzem a jeho larvami. Po 12 až 14 dnech mláďata hnízdo opouštějí.

Za teplem Rehek zahradní odlétá v září, případně až v polovině října.

 

Říše:     živočichové (Animalia)
Kmen:     strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída:     ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád:     pěvci (Passeriformes)
Čeleď:     drozdovití (Turdidae)
Rod:     rehek (Phoenicurus)

Posted in Ptactvo ostatní | Tagged , , | Leave a comment

Odchov mláďat andulek

Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) nebo též Papoušek vlnkovaný, jak se jí u nás původně říkalo, je malý nenáročný papoušek původem z Austrálie. Je proto první volbou pro začínající chovatele. A dost často také prvním adeptem na pokusy s odchovem mláďat.

Andulky vám zahnízdí stejně dobře v budce umístěné v kleci, jako ve venkovní voliéře. Ptáci nejsou nároční ani co se provedení budky týče. Doporučil bych horizontálně orientovanou budku s mělkým důlkem ve dnu a se snadno dosažitelným vletovým otvorem. Budky orientované na výšku se pro andulky příliš nehodí.

V tomto textu se zaměříme na situaci, kdy máte jeden pár andulek. V případě, že chováte hejno např. ve venkovní voliéře, je důležitý způsob umístění hnídních budek, což si necháme na někdy příště.

Pokud chováte andulky doma v kleci, umístěte budku do této klece. Do budky můžete nasypat trochu hoblin či jiného steliva, ale musíte počítat s tím, že se to samičce nemusí líbit a bude vaši podestýlku zase vynášet z budky ven. To je ale v pořádku. Aby andulky získaly chuť zahnízdit, je dobré je motivovat správnou stravou, např. podáváním čerstvých zelených rostlin (listy pampelišky, žabinec aj.) a naklíčeného prosa. Pestrost není od věci, takže nezapomeňte na vitaminové tyčinky a klásky senegálského prosa.

Jakmile se začnou andulky oddávat milostným hrám, máte z poloviny vyhráno. Někdy to trochu trvá (moje andulky měly na poprvé s technickou realizací samotného aktu trochu problémy), ale to už ovlivnit nemůžete. Pak nastane čas, kdy samička naklade vejce. Těch bývá několik (většinou 4 až 6) a klade je několik dnů. Následně na nich začne vysedávat. V těchto momentech je dobré, aby měly andulky klid. Já se snažil přimět k zahnízdění andulky, které jsem měl přímo ve svém pokoji a podařilo se to teprve tehdy, když jsem se chystal na stěhování a v pokoji pobýval podstatně méně. Vězte, že na podruhé už andulky tolik klidu nepotřebují.

Samička sedí na vejcích přibližně 18 dnů. Mláďata se líhnou postupně. Zkušení chovatelé doporučují snůšku pravidelně kontrolovat a vejce prosvítit, abyste se ujistili, že jsou oplodněná. Na poprvé jsem měl snahu tuto kontrolu provádět, ale bál jsem se, že samičku od sezení na vejcích odradím. Nakonec jsem to tedy vzdal a nechal to na přírodě. Doporučuje se také podestýlku v budce měnit za novou, ale i toho jsem se obával a nechal to být. Možná jsem měl pouze štěstí na pečlivé a čistotné andulky, protože žádné z vajec nebylo znečištěné trusem a mláďáta se brzy vylíhla.

Po dobu hnízdění krmí samičku sameček. Nosí ji potravu do budky. Pokračuje i po vylíhnutí mláďat. Ta jsou zpočátku v budce, později začnou zvědavě vystrkovat zobáčky. Trvá to zhruba 30 dní, než jim samička dodá odvahu k opuštění budky. Jelikož jsem měl velkou klec, která navíc byla permanentně otevřená, měly malé andulky dost prostoru (celý pokoj) k létání. V době, kdy samička sedí na vejcích a také v době krmení mláďat je vhodné podávat andulkám speciální směs (každý chovatel má svůj recept), která může obsahovat nastrouhanou mrkev, smíchanou s vajíčkem a strouhankou.

Následně se musíte rozhodnout, zda necháte své andulky znovu zahnízdit. Měl jsem v plánu budku z klece vyjmout hned poté, co z ní mláďata vylétla, ale když jsem ji otevřel, zjistil jsem, že samička sedí na dalších vejcích. To samé se mi pak stalo ještě jednou. Stejný pár mi tedy zahnízdil třikrát v jednom roce, což se moc nedoporučuje, protože to samičku vysiluje. Nicméně jsem měl opět štěstí, protože odchov všech tří vrhů proběhl bez problémů a ze všech mláďat vyrosli zdraví jedinci. Nutno podotknout, že v průběhu hnízdění zvládli moje andulky stěhování autem do vzdálenosti 50 kilometrů.

Posted in Chovatelství, Exotické ptactvo | Tagged , , , , , , | Leave a comment

Zelenošáchor jedlý – chutná a zajímavá plodina

Poprvé jsem se s touto plodinou setkal ještě jako dítě. Rodiče ji kdesi objednali pod názvem “šáchorník”. Poštou přišly malé scvrklé hlízky tmavě hnědé barvy, ze kterých byla slušná úroda. Nejčastěji jsem jedl zelenošáchor bez tepelné úpravy, nicméně je pravda, že i pražený se solí je výborný.

Uplynula řada let a já si opět vzpomněl na tu jedinečnou chuť “šáchorníku”. Rodiče s jeho pěstováním přestali po dvou sezónách a já kromě názvu (navíc – jak se vzápětí ukázalo – nepřesného) neměl nic, od čeho své pátrání po hlízkách započít.

Po rozsáhlém pátrání na internetu jsem měl jasno. Můj “šáchorník” je Zelenošáchor jedlý (Chlorocyperus esculentus/Cyperus esculentus), původem z východní Afriky. Jde o tropický šáchor, který je příbuzný i s těmi našimi. Rozdílem je, že plodí chutné hlízky, které se vytvářejí na kořenech rostlin. Zelenošáchor většinou nemá semena, takže s ním pracujte jako s bramborami. Z každé zasazené hlízky vyroste nová rostlinka, která pod zemí plodí hlízky nové. Vždy je tedy dobré všechny nezkonzumovat a nechat si něco na další rok na sadbu.

Hlízky chutnají podobně jako mandle. Obsahují uhlohydráty, mají vysoký obsah nenasycených mastných kyselin, především kyseliny linolové, kromě toho biotin (vitamin H) a slupka obsahuje rutin (vitamin P). Dále obsahují více než 25 % tuků a četné minerální látky, kromě jiného vápník, hořčík, draslík a sodík. Po vytažení ze země stačí hlízky omýt a ihned konzumovat. V jiných zemích se používají i jako příloha k masu (ať již syrové nebo vařené). Lze je také pražit stejně jako mandle. Pro zajímavost uvádím, že ve Španělsku (kde se pěstuje především v regionu Alboraya) se hnětením moučky z hlízek, zadělané vodou, vyrábí šáchorové mléko, tzv. „horchata“, které se používá třeba do zmrzlin. Dokonce se z hlízek vyrábí i tvaroh.

Pěstování zelenošáchoru v našich podmínkách není náročné. Nejtěžší je asi sehnat hlízky na sadbu. Následně doporučuji alespoň dva nebo tři dny máčet ve vlažné vodě. Poté je můžete zasadit. Určitě není od věci si rostlinky doma nebo v pařeništi předpěstovat, ale není to nutné. Koncem dubna nebo raději v květnu můžete sázet přímo na záhon, do půdy, na kterou jste před tím aplikovali vhodné hnojivo. Doporučují se rozestupy alespoň 50 cm, nicméně se nemusíte bát zasadit rostlinky 30 cm od sebe (méně už raději ne). Odborníci doporučují spíše pěstování ve skleníku nebo fóliovníku, kde mají rostlinky teplo, které pro zdárný vývoj potřebují. Z vlastní zkušenosti ale vím, že i úroda na venkovním záhoně nemusí být špatná.

Během růstu stačí rostlinky zalévat a vytrhávat plevel. Zelenošáchor tvoří několik listů, dorůstá výšky 25 až 75 cm (u nás spíše těch 25 cm). Sklízet můžete zhruba po 4 měsících od výsadby. Rostlinu vydloubnete lopatkou či rýčem a důkladně proberete kořeny. Není od věci je očistit a omýt, abyste drobné a tmavé hlízky nepřehlédli. Odměnou za vaši snahu vám jsou chutné plody, které zatím u nás pěstuje málokdo, ale rozhodně stojí za ochutnání; chutnají rozhodně lépe než vypadají.

Posted in Pěstování | Tagged , , , , , , , , , , , | Leave a comment

Zkušební provoz stránek

V dubnu 2011 začíná zkušební provoz našich stránek. Těšíme se na vaše připomínky a podněty!

Posted in Ostatní | Leave a comment